Dílo vzniklo během období od roku 1715 do roku 1740; k vysvěcení došlo v roce 1762. Původní bohatá sochařská výzdoba sloupu je zřejmě dílem plzeňských barokních sochařů Kristiána a Lazara Widemannových (Widmannových). Mezi sochami zde nalézáme jak české zemské patrony, tak další svaté ochránce (sv. Florián, sv. Roch či sv. Šebestián). Přítomnost statuí sv. Antonína Paduánského a sv. Františka z Pauly zřejmě souvisí s kláštery ve Stříbře a v Tachově-Světcích. Mezi světicemi v horní etáži vidíme sv. Barboru, dále sv. Rozálii, sv. Máří Magdalénu a sv. Terezii z Ávily. Sloup byl za dobu své existence několikrát opravován, především v průběhu 19. století. V roce 1894 sochařskou výzdobu obnovil, výrazně doplnil a částečně nahradil chebský sochař Karel Wilfert st. Stav památky před zahájením posledního restaurátorského zásahu byl havarijní; kromě razantních poškození sochařské výzdoby byla ve špatném stavu i jeho statika.

Restaurování sloupu trvalo několik let a skončilo roku 2015. Město Stříbro jako investor zajistilo na obnovu památky peníze ve vlastním rozpočtu. Další prostředky se městu podařilo získat z jiných zdrojů. Roku 2012 bylo zahájeno restaurování architektonických prvků sloupu, které prováděl restaurátor Karel Granát. Současně a v následujících letech na obnově sochařské výzdoby pracoval restaurátor Jaroslav Šindelář. Na jaře roku 2013 byly všechny architektonické prvky opraveny, sestaveny a osazeny zpět. Restaurované sochy se na své místo vracely v letech 2013 a 2014. V roce 2015 byla na sloup osazena kopie sochy sv. Rozálie, jejíž originál je deponován v městském muzeu. Tím bylo celé dílo úspěšně zakončeno.

Navrženo na udělení ceny Národního památkového ústavu Patriominum pro futuro za rok 2015.

Cena Patrimonium pro futuro