Ministerstvo kultury prohlásilo v roce 2024 za kulturní památku areál pozdně barokní fary v Havraníkách na Znojemsku. Fara již jako kulturní památka chráněna byla, o status kulturní památky však přišla vinou kauzy tzv. pozdních zápisů završené dne 13. 11. 2020 judikátem Nejvyššího správního soudu, ze kterého vyplynula právní invalidita aktu pozdního zápisu – tj. všechny pozdě zapsané objekty přestaly být od data soudního rozhodnutí památkami. Za této situace bylo nezbytné uchovat kontinuitu památkového zájmu o tento cenný příklad barokní architektury a podat návrh na její prohlášení za kulturní památku.

Na protáhlé návsi Havraníků v severním sousedství kostela sv. Linharta volně stojí farní budova s hospodářským zázemím a ohrazenou zahradou. Přízemní stavbu obdélného půdorysu orientovanou hlavním průčelím směrem k protilehlému kostelu dekoruje nad vstupním portálem mohutná kamenná heraldická kartuše se znakem opata kláštera v Louce Řehoře Lambecka a datací zřízení fary (G.L.AL/1776// – Gregorius Lambeck Abbas Lucensis). Dochovaná farní budova s hospodářským zázemím a zahradou byla totiž vybudována roku 1776 nákladem premonstrátského kláštera v Louce u Znojma. Výrazná urbanistická situace fary s navazující ohrazenou zahradou, volně umístěné doprostřed návsi vedle kostela, umocňuje působivost její architektury založené na symetrii a uměřenosti – jediným výrazným dekorativním prvkem exteriéru je výše uvedená kamenná kartuše; dobře dochovaný zaklenutý interiér s vysokými klášterními klenbami i stlačenými klenbami eliptickými, dřevěnými i kamennými podlahovými krytinami, profilovanými výplněmi dveřních otvorů i trámovým krovem atd. přispívá k vysoké památkové hodnotě stavby. Fara v Havraníkách představuje cennou pozdně barokní venkovskou stavbu vzniklou nákladem velké klášterní instituce disponující majetkem, vlivem i vysokou kulturní úrovní. Dobrá úroveň dochování historické stavby včetně detailů a výrazná poloha farního komplexu v rámci nenarušené historické urbánní struktury vinařské obce vytváří neobyčejně vysokou hodnotu této nově prohlášené kulturní památky.

Památkový fond Jihomoravského kraje aktuálně rozhojnily dvě nově prohlášené kulturní památky.

Na travnatém prostor návsi u kostela sv. Linharta v obci Havraníky stojí dvoje náročně dekorovaná barokní boží muka neobyčejné umělecké a řemeslné úrovně. Kamenné pilíře s reliéfním dekorem a sekanou datací 1705 a 1717 byly ve stavu značného poškození druhotně umístěny do centra Havraníků v 80. letech 20. století z původních poloh v pohraničním pásmu Československého státu. Díla prošla restaurováním a byla osazena mezi faru a vstupní průčelí kostela a za jeho presbytář tak, že dotvořila malebnou scenérii barokního sakrálního okrsku.

Neméně dynamický byl památkový život obou božích muk – zapsána jako kulturní památky byla v době změny zákonů řešících státní památkovou péče v závěru 80. let 20. století, po třiceti letech aplikované památkové péče ovšem o svůj status přišla vinou široce medializované kauzy tzv. pozdních zápisů, aby byla opět brněnským pracovištěm Národního památkového ústavu předložena Ministerstvu kultury k prohlášení za kulturní památku. Nyní se tedy opět těší oba barokní pilíře ochraně státu a prestižnímu statusu kulturní památky. Obě vrcholně barokních boží muka nesou výrazný obrazový program, dekorují je reliéfy Archanděla Michaela, který ve zdvižené pravici třímá meč v levici drží váhy jako anděl smrti a božské spravedlnosti, scéna ukřižování Krista s Pannou Marií a sv. Janem Evangelistou, vyobrazení Nejsvětější Trojice typu Trůnu Milosti (sedící Bůh Otec drží před sebou kříž s tělem Ježíše Krista, jehož spodní část zahalují oblaka a holubice Ducha svatého), motiv Svaté Rodiny (Panna Maria a Josef držící lilii vedou uprostřed Ježíška, budoucího Spasitele), umučení sv. Šebestiána, sv. Rozálie atd. Z nápisů na podstavcích známe rovněž jména donátorů – pilíř datovaný rokem 1705 nechal zhotovit Thomas Griebler, boží muka z roku 1717 zřídil Gothard Branzl.

Mistrovsky provedená kamenická díla pochází patrně z dílny působící při klášteře v Louce u Znojma.

Bohatý ikonografický program námětů reliéfů odkazuje na záměr zhotovení díla jako poděkování za odvrácení moru. Mnohé místní morové nákazy jsou doloženy záznamy v pamětních knihách, v nedalekých Popicích například v roce 1680 zemřelo na mor více jak 155 lidí (víc jak polovina obce).

Havranická pilířová boží muka představují cenný příklad barokní drobné sakrální architektury s vysokou hodnotou uměleckohistorickou i krajinotvornou; jde o díla která vytváří, spolu s dalšími četnými exempláři pozdně středověkého a raně novověkého kamenictví a sochařství v krajině jižního Znojemska specifický fenomén krajinné architektonicko-sochařské galerie, která mimořádným způsobem esteticky i významově tento prastarý obydlený prostor dotváří.