Podoba středověkých hradních zahrad se dle vyjádření vedoucí Metodického centra zahradní kultury NPÚ v Kroměříži Ing. Lenky Křesadlové, Ph.D.: „zachovala pouze v dobových vyobrazeních. V autentické podobě se tyto zahrady v evropském regionu nedochovaly. Vzhledem k tomu, že se většina středověkých hradů nachází pouze v torzu, nebo prošla následným složitým stavebním vývojem, je dnes složité, většinou i nemožné identifikovat, kde se původní středověké zahrady v hradních areálech přesně nacházely“.

Snaha o prezentaci památek v autentické podobě a o přiblížení lidské každodennosti v jednotlivých historických obdobích dle doktorky Křesadlové „sebou již v druhé polovině 20. století přinesla snahu o znovuoživení středověkých hradních zahrad. Začaly být budovány nové zahrady jako reminiscence na zaniklý stav. Nejčastěji byla snaha vytvořit tyto zahrady za použití dobových materiálů a sortimentů rostlin a upravit je tak, aby měly nejen estetickou kvalitu, ale také edukační potenciál. Na našem území k úpravám hradních zahrad dochází hlavně až v 21. století a to např. na hradě Lukov (vytvořeno dle vyobrazení francouzské provenience), hradní zahrádka na Grabštejně; ze zahraničí např. zahrada v Turíně (Giardino della Principessa) a mnohé jiné. Dalším možným přístupem bylo použití jednotlivých typických kompozičních komponentů středověké hradní zahrady (vyvýšené záhony, drnové lavičky, studna atd.) a vytvoření soudobé kreace za použití moderních materiálů, sortimentů apod. Vznikala tak autorská díla, středověkou zahradou pouze volně inspirovaná, jejichž potenciál byl především estetický a rekreační.

Tento koncept použil na přelomu 70. a 80. let 20. století i Dr. Ing. arch. Otakar Kuča, který vytvořil návrh na novou zahradní úpravu jižní části areálu hradu Svojanov. Není doloženo, zda se v daném prostoru ve středověku zahrada nacházela a i z tohoto pohledu bylo možné tento přístup z památkového hlediska akceptovat. Na hradě Svojanov vzniklo a do dnešní doby zůstalo zachováno kvalitní autorské dílo jednoho z našich nejvýznamnějších zahradních architektů daného období, prezentující výše popsaný koncept. Z tohoto pohledu si zasluhuje respekt a ochranu.“ 

Zahrada na Svojanově byla i jako jedna z mála v tehdejším Československu realizována v areálu památkově chráněného hradu. Podle řešitele výzkumného projektu Zahradně-architektonická tvorba v období totalitních režimů v letech 1939–1989 na území České republiky Ing. Romana Zámečník, Ph.D.: „specifickou oblastí zahradní a krajinářské tvorby se v 2. pol. 20. stol. stala obnova historických zahrad a parků, která z povahy věci příliš tvůrčí být neměla. Nepochopením zdejších podmínek a hodnot vznikly chiméry, které nejsou ani krajinářským parkem, ani francouzskou zahradou. Jsou však stále památkami, neboť dokládají přinejmenším určité vývojové období památkové péče anebo jsou výsledkem nebývalé invence jejich tvůrců. Jde zejména o originální tvorbu Otakara Kuči, která se až na výjimky věnovala úpravám památek zahradního umění. Kuča si časem vytvořil specifický přístup, jenž kombinoval funkcionalistické zásady s neopakovatelně tvůrčím přístupem k historickým předlohám. Bez nadsázky můžeme říci, že způsobem sobě vlastním „přebásnil“ motivy historické zahrady do jedinečných kompozic, jež vhodně doplňují dochované kulturně-historické hodnoty zámeckých a hradních areálů. Např. v zahradě zámku Kratochvíle vytvořil negativ italské broderie – zahrada je oslavnou básní inspirovanou prvky italské zahrady. Je to svébytné umělecké dílo, ve 20. století ve světě zcela ojedinělé. Není to však rekonstrukce italské zahrady Viléma z Rožmberka. Při úpravách nádvoří stanice metra Malostranská v Praze přebásnil motivy středověkých Zahrad lásky a italských zahrad. Sázel např. temnoplodec jeřábový do nádob – jednou místo pomerančovníků ve stylizaci oranžerie (zahrada zámku Troja), jindy k připomenutí neexistující ohradní zdi (zahrada zámku Kratochvíle), v zahradě zámku Holešov vysadil kónicky rostoucí odrůdu smrku místo někdejších stříhaných kuželů.“

Obnově hradní zahrady na Svojanově napomůže nezbytný předstihový archeologický výzkumu. S vlastníkem, správcem objektu, projektantem a pracovníky NPÚ byla nalezena již 11. 5. 2022 shoda na způsobu obnovy této památky zahradního umění. Projekt obnovy zahrady aktuálně dokončuje přední český odborník na renovace památek zahradního umění Ing. Radek Pavlačka, který řeší nové požadavky vlastníka na osvětlení zahrady. Následně bude zpracovaný projekt projednán s pracovníky NPÚ a poprvé i s orgánem státní památkové péče, kterého následně vlastník požádá o závazné stanovisko. Vlastní realizace projektu se případně bude muset přizpůsobit výsledkům záchranného archeologického výzkumu. V letošním roce se například z důvodu absence předstihového archeologického výzkumu musel přepracovat v průběhu stavby projekt obnovy oranžérie v Letohradě, aby nedošlo k poškození neočekávaně objeveného otopného systému.

Pardubické pracoviště NPÚ se distancuje od nepravdivého sdělení zveřejněného ve Svitavském deníku (https://svitavsky.denik.cz/zpravy_region/unikatni-zahradu-svojanova-doplni-novy-altan-a-specialni-osvetleni-20220824.html): „práce protahují jednání s památkáři“ a nesouhlasí s hodnocením významu hradní zahrady v tomto článku i reportáži Českého rozhlasu Pardubice (https://www.mujrozhlas.cz/serial/jak-vypadala-vonela-stredoveka-zahrada-zjistete-na-svojanove).