Původní rodinná vila textilního podnikatele Adolfa Jandery, v secesním stylu, vznikla v r. 1911 na místě zbourané přízemní chalupy faktora Kepla na tehdejším předměstí podle projektu Josefa Hernycha. Okolní historicky rostlá parcelní situace tím nebyla pozměněna, v kontrastu s tehdejší předměstskou zástavbou přízemních tkalcovských domků převážně spalné povahy však přinesly stavby Janderova areálu nové měřítko a charakter. Jde o prostor v čase přetvářený na základě neregulované zástavby z přelomu 19. a 20. století, který je výsledkem transformace původně starší rostlé zástavby se zachovanou historickou stopou nepravidelné komunikační sítě. Budovy bývalého Janderova obchodního domu a dvou sousedních vil netvoří urbanisticky významný kompoziční celek jednotného výtvarného pojetí, ale spíše účelové seskupení budov, postavených postupně pro majitele místní textilní fabriky, v komplikované urbanistické situaci venkovské zástavby předměstí.

Pro nynější hodnotu vily čp. 312 je podstatná výrazná přestavba pro jednoho ze synů podnikatele, Bohuslava Janderu, provedená v r. 1934 místním stavitelem arch. J. V. Radechovským, ve stylu tradicionalistické meziválečné moderny. Architektonická hodnota této Janderovy vily výrazně nepřevyšuje průměrnou dobovou architektonickou produkci ani neobsahuje výrazně progresivní prvky. Jde o propojení stylově odlišné uliční části původní stavby zbavené v duchu moderny architektonických detailů a zcela nové zadní poloviny domu, směřující do parku. Nová přístavba zadní části byla v té době přízemní, s rozlehlou střešní terasou, dispoziční změnu prodělalo i schodiště do patra. Vnější vzhled sjednotil pod jednou střechou obě části nejen společným řešením kamenné podnože, ale také odstraněním staršího členění průčelí a jednotnými novými cementovými omítkami.  Některá okna i vstupní dveře však byla oproti návrhu z původní stavby zachována. Vnitřní dispoziční řešení s centrální „anglickou“ halou a obytnými místnostmi po obvodu a s velkou jídelnou a terasou do parku dobře vyhovovalo rodinnému využití vyšší střední třídy. Tato přestavba je dokladem proměn dobového stylu a požadavků, vazba a protiklady obou řešení odrážejí rozdílné myšlení i rozdílnou dobu vzniku. Výsledek nepředstavuje architektonicky ojedinělé řešení.

Po znárodnění majetku rodiny Janderů v r. 1949 byl objekt v rozporu s původním účelem využíván pro různé společenské a zájmové organizace (především Dům dětí a mládeže), pro které nebyl zcela vyhovující. Proto došlo k některým utilitárním úpravám a dispozičním změnám. Nejvíce viditelným zásahem je bedněná nástavba na terase. Stav interiérů v době, kdy je využívala rodina Janderů, není známý, je však zřejmé, že úpravy pro domov dětí a mládeže částečně účelově pozměnily jejich charakter. Objekt dosud obsahuje některé zabudované hodnotné řemeslné prvky, např. soubor výplňových dveří a dobové kování oken a dveří, které však ve své době byly typovými výrobky. Výtvarně a řemeslně nadprůměrně kvalitním prvkem je kované zábradlí schodiště, zhotovené snad na základě autorského návrhu projektanta.

Textilní podnikání zejména od 2. poloviny 19. století je charakteristické pro řadu našich zejména podhorských měst, nejen na Orlickoústecku. Nelze zpochybnit fakt, že podnikání rodiny Janderovy je spojeno s rozvojem ústeckoorlického bavlnářství a mělo vliv na hospodářský rozvoj města Ústí nad Orlicí. Vila Bohuslava Jandery je jedním z objektů, které připomínají tuto významnou etapu místní historie, avšak nikoli jediným. Rodina Janderů patří k několika významnějším podnikatelským rodinám své doby ve městě, potažmo v regionu. V rámci tohoto okruhu však považujeme za významnější rodinu Hernychů, jejichž dvě vilové stavby jsou již chráněné jako kulturní památka, nejen pro historický význam stavebníků, ale zejména pro jejich prokazatelnou architektonickou a uměleckou hodnotu. Tyto stavby jsou dílem pražského stavitele Matěje Blechy, nebo stavitele Josefa Hernycha, jako původní podoba vily čp. 312. Podle dosavadní úrovně znalostí o staviteli J. Radechovském lze soudit, že šlo spíše o zavedenou lokální firmu, realizující stavby podle návrhů významnějších architektů. 

Tyto hodnoty však nedostačují pro splnění kritérií pro prohlášení za kulturní památku. Podle našeho názoru jde o jeden z řady objektů místního významu, spojený s  lokální historií a tradicí textilního průmyslu v 1. pol. 20. století. NPÚ se zabývá především památkovými hodnotami staveb, kde historický význam je obvykle pouze jednou součástí ze souboru posuzovaných hodnot. Pro památkové hodnoty staveb je stěžejní zejména hodnota umělecká a architektonická (včetně posouzení významu autora) a při jejich prokázání pak integrita a autenticita.  Zároveň se sleduje i hodnota urbanistická, zejména v kontextu chráněných území či hodnotných urbanistických souborů.

NPÚ ÚOP v Pardubicích se v rámci správních řízení k hodnotě vily, natož k její demolici nevyjadřovalo, neboť nejde ani o kulturní památku, ani o objekt v chráněném území. Naopak k navrhované revitalizaci parku u městského divadla bylo vydáno souhlasné konzultační vyjádření čj. 56432/2020, další odborné vyjádření k projektu čj. 5103/2021 a také bylo vydáno závazné stanovisko Krajského úřadu Pardubického kraje z r. 2021. Počátkem roku 2022 byla nicméně provedena prohlídka objektu, včetně interiéru, seznámení se s dostupnými podklady a dalšími informacemi poskytnutými majitelem a získanými z dalších odborných zdrojů, nově zpracovaných ve stavebně historickém průzkumu, který objednalo město Ústí nad Orlicí), která byla uskutečněna jako odpověď na podnět soukromé osoby dotazující se na hodnotu daného objektu. Vila byla dále předmětem odborného posouzení podnětu k prohlášení za kulturní památku, který zaslala Ministerstvu kultury ČR Společnost ochránců památek Východních Čech. Zjištění učiněná během tohoto posouzení a závěry následného jednání Regionální komise pro posuzování návrhů na prohlášení (zrušení) věcí za kulturní památku jsou prezentovány na předešlých řádcích.