Kostel sv. Vavřince v Čenkovicích je jednou z památek, která byla po dlouhá léta ve špatném stavebně technickém stavu. Koncem roku 2014 byla však dokončena obnova vnějšího pláště kostela, která oděla tuto půvabnou sakrální památka do nového hávu, přispěla k její záchraně a k vyřazení kostela ze seznamu ohrožených památek.
Kostel sv. Vavřince v Čenkovicích
Kostel sv. Vavřince v Čenkovicích v okrese Ústí nad Orlicí je ukázkou klasicistní stavby vzniklé v oblasti, kde žilo převážně německé obyvatelstvo. Jednolodní orientovaná stavba postavená v letech 1780 – 1782 nahradila starší dřevěný kostel stejného zasvěcení. Současnou podobu získal kostel po úpravách v 19. století – v roce 1834 byla provedena současná korunní římsa, v roce 1837 byla snesena cibulovitá báň věže a stavitel Anton Kappner ji nahradil stávajícím stanovým zastřešením. O devět let později byl z hřebene střechy snesen sanktusník.
Trojosé průčelí se střední vystupující osou má v překladu hlavního vstupu dataci dokončení stavby, tedy rok 1782, nad letopočtem lze spatřit znak rodu Lichtenštejnů dokládající příslušnost k lanškrounskému lichtenštejnskému velkostatku. V postranních osách je v přízemí v levé nice socha sv. Petra a v pravé sv. Pavla.
Vzhledem k dlouhotrvajícímu špatnému stavebně technickému stavu byl kostel v minulých letech zařazen do seznamu ohrožených památek. Střešní krytinou zatékalo, konstrukce krovu vykazovala výrazné statické poruchy a interiér byl významně poškozen vlhkostí. Na postupnou obnovu střešního pláště byly sice pravidelně poskytovány příspěvky z grantů Pardubického kraje a z dotací MK ČR, ale vzhledem k požadovanému objemu peněz na celkovou obnovu se jednalo spíše o „látání děr“ nežli o komplexní opravu.
Vlastník však ve spolupráci s odborníky z pardubického pracoviště NPÚ připravil v roce 2012 žádost o dotační peníze z programu SZIF ministerstva zemědělství na obnovu kulturního dědictví, která uspěla. Díky dotačním prostředkům mohla být realizována komplexní obnova kostela, jež byla v nedávné době úspěšně dokončena. Kostel se dočkal nejen opravy fasády, krovu a výměny střešní krytiny za břidlici, proběhlo též restaurování kamenných prvků a soch. V roce 2015 byly zahájeny práce na odvodnění kostela tak, aby v následujcích letech byla obnova vnějšího pláště zcela dokončena. Ačkoli stav okenních vitráží a interiéru je nadále ve špatném stavu, dopomohly výše uvedené opravy k vyřazení kostela ze seznamu ohrožených kulturních památek a jeho záchraně pro budoucí generace.