Kaple Božího hrobu představuje specifický stavební typ,
jehož kořeny sahají do Jeruzaléma, kde byl ve 4. století
n. l. nalezen údajný Kristův hrob. Na jeho místě došlo ke zbudování kaple, nad níž později vyrostl chrám Božího hrobu,
kam proudili poutníci z celého křesťanského světa. Finanční
i časová náročnost cesty do Svaté země i značné nesnáze, které přinášela, se posléze odrazily v rozsáhlém budování kopií
Božích hrobů napříč Evropou.
Na našem území se tyto rázovité stavby začínají objevovat
kolem poloviny 17. století. Jejich stavební podoba byla zpravidla neměnná a odráží vlivy byzantské, arabské i gotické architektury. Vyznačují se obvykle polygonálním závěrem, členěnými slepými arkádami, nad kterými se nachází lucerna. Uvnitř je předsíň s křížovou klenbou a navazující pohřební komorou s oltářem. Věřící do kaple vstupovali po kolenou a duchovní prožitek umocňovaly olejové lampy a svíce. Modlitba se pak odehrávala v bezprostřední blízkosti Krista, neboť pod oltářem se nacházela dřevěná socha mrtvého Ježíše, jakou lze spatřit např. ve sbírkách jičínského muzea. Kaple
jsou tak nejen hmotným vyjádřením exaltované barokní zbožnosti, ale i raným příkladem historismu v architektuře.